Znečištění vody

Znečištění vody

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Znečištění vody je jeden z největších problémů současného světa; výrazně totiž omezuje přístup určité části lidské populace k pitné vodě.

Původ znečištění

Znečištění vody

Znečištěny jsou vodní plochy a toky a tím se zhoršuje kvalita vodních ekosystémů - např. úhyny ryb nebo kontaminace sedimentů. Přebytek dusíku dodávaného zemědělci formou hnojiv, který rostliny nevyužijí a je z půdy vyplaven do vody, představuje množství cca 45 kg na hektar. Nejzávažnější je kontaminace vody sloučeninami dusíku a fosforu. Zemědělství se na tomto stavu podílí v průměru 40% u dusíku a 32% u fosforu. Znečištění vod pesticidy je také závažným problémem. Vody jsou znečišťovány chemickou ochranou rostlin, haváriemi při výrobě, skladování, přepravě a likvidaci nepoužitých pesticidů.

V 80. letech způsobilo poplach vysoké znečištění vod Severního a Baltského moře, kam tečou mimo jiné i řeky z České republiky. Znečištění moří se projevovalo vysokým procentem nemocí živočichů (např. rakovina u ryb). U Labe na našem území se na počátku devadesátých let prokázala vysoká koncentrace kadmia, rtuti, arzenu, chrómu a stříbra. Nemocné ryby vyloví rybáři z české části Labe i dnes především v sousedství Spolany Neratovice.

Znečištění podle kontinentů

Asie

Jižní Asie (zejména Indie) a jihovýchodní Asie se potýkají se závažnými problémy se znečištěním vody. Toky jako Chuang - che (Čína), Ganga (Indie), Amu Darja a Syr Darja (Střední Asie) patří mezi nejvíce znečištěné řeky světa.

Ve městech z rozvojových zemí regionu je většina vod silně znečištěna domovními splašky, odpadem vypouštěným z průmyslu, chemikáliemi a pevnými odpady. Kontaminace podzemní vody arsenem v některých krajích západního Bengálska, Indie a v některých vesnicích v Bangladéši sedmdesátkrát převyšuje národní standardy pro pitnou vodu, což je 0,05 mg/l. Odhaduje se, že čištění odpadních vod je zajištěno pouze pro 48% obyvatelstva Asie - což je nejméně ze všech světových regionů.

 Amerika

Sběrná oblast Velkých jezer v Severní Americe je jedním z největších sladkovodních systémů na světě, který obsahuje asi 18% sladké povrchové vody. V průběhu let trpěla tato oblast smíšeným znečištěním způsobeným neodpovídajícími kanalizačními systémy, hnojivy a vypouštěním odpadních vod. Počátkem 70. let 20. století byly pláže zanesené řasami a voda nebyla vhodná k pití, pokud nebyla důkladně přečištěna. Erijské jezero trpělo nadměrnými koncentracemi fosforu, sinic a poklesem rybí populace.

V roce 1971 vydala Mezinárodní společná komise (International Joint Commission) zprávu o problémech Velkých jezer a ta vedla k podpisu smlouvy o kvalitě vody ve Velkých jezerech a k vyvinutí mimořádného úsilí o její obnovu. Od počátku 70. let se podařilo snížit zátěže fosforu, vzduchem přenášených škodlivin a jiných nečistot o téměř 80% a Erijské jezero dnes poskytuje největší výnosy candátů na světě. Od roku 1972 došlo i k celkovému snížení používání, výroby a vypouštění nejvíce toxických chemikálií.

Velká jezera se ale budou i v budoucnu potýkat s dalšími enviromentálními problémy, hlavně v důsledku globálního oteplování a stále rostoucí populace. Znečištění se nevyhnulo ani podzemní vodě. Například v květnu 2000 zemřelo ve státě Ontario několik Kanaďanů a více než 2000 jich onemocnělo v důsledku kontaminace městských vod bakterií Escheria coli. Jedním z faktorů znečištění byl zvířecí hnůj, přičemž přispěly i další, jako selhání infrastruktury nebo rizikové umístění studní. Tato tragédie mimo jiné poukázala na důsledky předchozích škrtů v rozpočtu.

Afrika

V Africe ročně umírá kolem 3 miliónů lidí v důsledku chorob souvisejících s vodou, jako škrkavka dětská, cholera, průjem a jiné. Špatná kvalita vody také omezuje zemědělskou produkci a ekonomický rozvoj - například v průmyslových odvětvích náročných na spotřebu vody a turistiku. Ve Východní a jižní Africe přispívá ke zhoršování kvality vody invaze rostliny tokozelky nadmuté, která zasáhla Viktoriino jezero, jezero Kariba a některé řeky. Jen asi 60% Africké populace má zajištěno čištění odpadních vod.

 Evropa

Většina evropských zemí spoléhá spíše na povrchovou než podpovrchovou vodu. Co se týká kvality vody, je poměrně dobrá. Přestože se podařilo zlepšit kvalitu na západě Evropy, ve střední a východní Evropě situace tak slibná není.

Evropa má nedostatečnou legislativu pro kontrolu využívání vody. V řadě zemí se nyní uplatňují opatření na snížení spotřeby.

Neúměrné zátěže v podobě organických látek, dusíku a fosforu, v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století vedly k eutrofizaci moří, jezer a podzemních vod po celé Evropě. Hlavním zdrojem dusíku jsou hnojiva splachovaná ze zemědělské půdy, fosfor pochází z odpadních vod z domácností a průmyslu. V západní Evropě klesá spotřeba hnojiv od poloviny osmdesátých let, v severní a východní Evropě od počátku devadesátých let.

Znečištění podzemních vod představuje další problém spojený hlavně s pesticidy a dusičnany ze zemědělství. Vypouštění fosforu z městských čistíren odpadních vod se výrazně snížilo převážně díky posunu v technologiích a velkému rozšíření bezfosfátových pracích a čisticích prostředků ve spotřebitelských sítích, takže se koncentrace fosforu v jezerech ve srovnání s vysokými hodnotami z počátku 80. let 20.stol., snížily.

Na subregionální úrovni se kvalitou vody zabývají různé směrnice EU. Další zlepšení lze očekávat v souvislosti s investicemi do nové infrastruktury, aby byly splněny požadavky směrnic. Co se týče lodní dopravy v Evropě, ta je považována za ekologicky šetrný způsob přepravy, v případě nedodržování norem může být však její dopad na životní prostřední značný. Během sedmdesátých a osmdesátých let 20. století stoupl objem dopravy po moři. To vedlo ke zvýšení emisí SO₂ (na námořní dopravu připadá 10 – 15 % z celkových emisí).

Znečištění z pozemních zdrojů je v mnoha oblastech stále vážné. Mnoho jaderných elektráren rozmístěných po celé Evropě se nachází na pobřeží nebo u velkých řek díky spotřebě velkého množství vody na chlazení. Asi 150 vyřazených ponorek chátrá v přístavech na poloostrově Kola a na Kamčatce. Na druhou stranu Helsinská komise na ochranu moří (HELCOM) tvrdí, že baltickému mořskému prostředí nehrozí v souvislosti s chemickou municí či jadernými látkami žádné nebezpečí. Podařilo se ale také dosáhnout významných úspěchů: koncentrace dusičnanů klesly v pobřežních oblastech Severního moře o 25%. Také došlo ke snížení průměrných koncentrací fosfátů v některých regionech, kam patří Skagerrak, Kattegat a pobřežní pás Nizozemí.

Aby nedocházelo ke znečištění vod, jsou přijímána celosvětová regionální a národní opatření. Například mezinárodní smlouvy OSPAR, HELCOM a Akční plán pro Středozemí.

Arktida

V Arktidě je vázána většina světových zásob vody a krajině dominují sladkovodní systémy. Dvě hlavní ledová pole dohromady vážou 10% světové sladké vody. Nízké teploty, nízký obsah živin, omezený přístup světla a krátké vegetační období omezují primární produktivitu arktických sladkovodních systémů.

V posledních letech trend oteplování a zvýšení rekreačního i komerčního rybolovu vytváří velký tlak. Řeky tekoucí na jih jsou hlavními cestami, kudy se škodliviny dostávají do moře, zejména z Ruska. Na jaře se tyto škodliviny ukládají ve sladkovodních systémech a posléze mohou být v mořském prostředí přenášeny tisíce kilometrů od zdroje pomocí cirkulace moře. Škodliviny obsahují chemikálie ze zemědělství, průmyslové výroby, ropného průmyslu nebo radionuklidy z jaderných testů a vojenských aktivit.

Arktické země přijaly program na ochranu arktického moře před činnostmi pevniny, který vychází z globálního programu a v některých zemích také národní akční programy. Tato opatření jsou však nedávná, proto nemůžeme určit jejich dlouhodobé účinky.

Škodlivé látky, které znečišťují vodu

 Polychlorované bifenyly

PCB jsou uměle vyráběné sloučeniny od roku 1929. Jejich hlavní průmyslové využití spočívalo ve funkci elektrické izolační kapaliny v kondenzátorech a v transformátorech a jako zhášecí prostředky. Neexistují přírodní zdroje PCB. PCB jsou toxické pro ryby a jiné vodní organizmy. I při nízkých koncentracích byly u ryb pozorovány reprodukční a vývojové problémy. Nadměrné vystavení se působení PCB může ohrozit mozek, oči, srdce, imunitní systém, ledviny nebo játra.

 Dusík

Hlavní použití látek, přispívajících k celkovému obsahu dusíku v půdě a ve vodách jsou průmyslová i statková hnojiva.

Hlavní úniky do ekosystémů jsou výsledkem spalovacích procesů. Uvolňování sloučenin dusíku zvyšuje obavy především ze dvou důvodů, a to z jejich působení jako rostlinná výživa, způsobující eutrofizaci, a za druhé z jejich přínosu k okyselování citlivých ekosystémů.

Amoniak

Amoniak je důležitou součástí přírodního koloběhu dusíku a vytváří se při rozkladu organických materiálů, zvláště bílkovin. Suchozemští živočichové včetně lidí vyměšují přebytek dusíku ve formě močoviny.

Většina amoniaku uvolňovaného do atmosféry pochází z rozkladu živočišných a lidských odpadů. Vysoké hladiny hnojení dusíkatými hnojivy mohou mít za následek vyluhování velkých množství dusičnanů do spodní vody, která je pak buď nevhodná pro lidskou spotřebu, anebo vyžaduje nákladné úpravy pro snížení koncentrace dusičnanů na přijatelné hodnoty. Menší, člověkem vytvořené zdroje unikání amoniaku, zahrnují používání hnojiv a rozklad vegetace i odpadů, stejně jako některé průmyslové procesy.

Amoniak je jedním z plynů obsažených v „kyselých deštích“, které hrají důležitou roli v přepravě kyselých znečišťujících látek na velké vzdálenosti s negativním vlivem na vegetaci i živočichy.

 DDT

DDT je uměle vyráběná látka používaná jako insekticid účinný proti široké paletě hmyzích škůdců. Vzhledem ke svému dřívějšímu, široce rozvinutému používání je v životním prostředí rozptýlen ve velkém množství. V životním prostředí je velice stálý, když více než 50% zůstává v půdě ještě 10–15 let po jejím ošetření. Je nacházen ve velkém rozsahu v zemědělských půdách pro produkci potravin i v usazeninách. DDT je vysoce toxický pro volně žijící živočichy, zvláště pro ryby a ptáky. Jeho nejznámější nepříznivé účinky působí na rozmnožovací schopnosti ptáků spojované se ztenčováním skořápek jejich vajíček (nejvíce jsou ohroženi vlivem DDT draví ptáci). Vzhledem k jeho rozpustnosti v tucích a olejích se DDT stává součástí potravního řetězce. Koncentrace v lidských tkáních od sedmdesátých let klesala v důsledku celosvětového omezování jeho používání. DDT a produkty jeho rozkladu, které jsou rovněž toxické a dokonce ještě stálejší než původní sloučenina, jsou všudypřítomné v potravinách a v životním prostředí a byly nalezeny i v arktické oblasti.

 Sinice

V posledních letech dochází v České republice k neúměrnému přemnožení sinic – cyanobakterií, které jsou nebezpečné nejen pro vodní živočichy a rostliny, ale také pro zdraví obyvatel při rekreaci i vodárenském využití nádrží. V letech 1999 a 2000 dominovaly toxické cyanobakterie v 83 % nádrží v České republice.

Nejznámější jsou sinice planktonní, které tvoří na hladině tzv. vodní květy. Jejich toxiny mohou vyvolat řadu komplikovaných onemocnění, zejména při dlouhodobém požívání pitné vody z nesledovaných zdrojů se sinicemi, nebo při delším koupání v zamořené nádrži. Živinami pro cyanobakterie jsou dusík a fosfor, jejichž obsah ve vodě zvyšují nedokonalé čističky odpadních vod, chov dobytka nebo špatný způsob obdělávání a eroze půdy.

 Mikrobiologický rozbor vody

Mikrobiologický rozbor vody je založen na sledování možného výskytu bakterií s možným patogenním vlivem na člověka. Mezi základní stanovované organismy patří Escherichia coli, koliformní bakterie, enterokoky a klostridia.

Escherichia coli upřesňuje znečištění fekálního charakteru, koliformní bakterie signalizují nedostatečnou úpravu a její dodatečnou kontaminaci při distribuci, enterokoky jsou považovány za citlivý údaj, protože se ve vodě nemnoží a nejsou rezistentní a indikují tak čerstvé fekální znečištění, anaerobní klostridia indikují fekální znečištění dlouhodobého charakteru.

 „https://cs.wikipedia.org/wiki/Zne%C4%8Di%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD_vody“

Kategorie: Voda | Životní prostředí