Výsledky a závěry sympózia:

1.    Na základě všech analýz a studií od roku 1978, které byli brány jako důvěryhodné nebyl prokázán žádný inverzní vztah mezi tvrdostí pitné vody a kardiovaskulárními onemocněními (CVD). Epidemiologicko-ekologické studie za posledních 50 let jsou velmi nepřesné a není možné z nich stanovit závěry. Existuje mnoho spolučinitelů jako např. strava, kouření ( až 9x vyšší lyriko ), cholesterol, životní styl, ekonomická situace atd., které mnohonásobně více ovlivňují zdraví populace a mají zásadní vliv na závěry různých studií. Žádná studie však tyto významné spolučinitele nebere dostatečně v potaz. Nedávné výzkumy jsou také považovány z hlediska tohoto inverzního vztahu za neprůkazné, z důvodu systematických chyb způsobených předsudky vůči výsledkům a nedostatečného rozsahu studií.

2.    Mnoho přednášejících doporučovalo více studií a výzkumů, které musí zahrnovat studie případů s lepší kontrolou proměnných po delší časový úsek (např. 25 let).

3.    Vlivy nízké koncentrace magnesia na lidské tělo byly představeny, ale nebyly v případě pitné vody prokázány. Pro plné prokázání vlivu magnesia na lidské tělo je potřeba dalších rozsáhlých klinických studií. Přesto se část přednášejících domnívá, že malé množství magnesia v pitné nebo balené vodě může být prospěšné v oblastech, kde není Mg k dispozici ve stravě. To samé se týká kalcia, přestože se magnesium obecně považuje za důležitější přísadu pitné vody.

4.    Pokud by se magnesium a kalcium přidávalo v úpravných vody, znamenalo by to značné náklady, protože pouze malá část upravované vody (zhruba 1%) se používá k pití. Pitná voda v Portlandu, Oregonu, USA činí pouze 22 mg/l. Spoustu spotřebitelů je však proti přidávání těchto minerálních látek do vody.

5.    Domácí úprava vody v místech, kde se voda používá k přímé spotřebě  a v místech vstupních bodů (POE) může být nejlepším okamžikem pro úpravu, protože může představovat:

a) konečnou bariéru pro redukci kontaminujících látek pod škodlivou úroveň

b) okamžik pro přidání minerálních látek (pokud je považováno za nutné). Tuto funkci by mohla plnit také balená voda.

Jak bylo uvedeno dříve, ekologické studie poukazují na to, že kalcium ( Ca ) a především magnesium ( Mg ) mohou být důležitou přísadou pitné vody, ale tyto studie nebyly dostatečně přesné a neprokázaly, že by přidání na této nízké úrovni bylo účinné. Dále, jak je naznačeno v závěrů tohoto sympózia na konci této zprávy, by přidávání těchto minerálů v městských úpravnách vody znamenalo pro města značné výdaje. Většina přednášejících tedy došla k závěru, že je pro prokázání účinného vlivu malého množství těchto minerálů potřeba dalšího výzkumu. /K podobnému výsledku došlo symposium v Říme v roce 2003/.

Dovolím si speciální komentář k přednášce MUDr. Kožíška, jelikož byla jedna z nejvíce kritizujících k pití měkké a potažmo i osmotické vody:

 Co se týče přednášky MUDr. Kožíška a jeho zprávy - všechny epidemiologické studie, které použil při sestavování svého hlediska na pevnou vládní kontrolu přidávání minerálů do pitné vody, jsou slabé a nepodporují jeho doporučení. Jeho závěry jsou stanoveny na základě nepřesných informací a není možné je brát za správné.

Poznámky na konec sympozia

- V Kansasu leží blízko sebe dvě města: Jedno má tvrdou vodu a druhé má nízké hodnoty TDS ve vodě. Město s tvrdší vodou má vyšší úmrtnost působenou CVD (36% vyšší) než město s nízkými hodnotami TDS. Tato skutečnost ilustruje, že ekologické studie mohou obsahovat značné chyby a být neplatné pro inverzní vztah mezi tvrdou vodou a úmrtností na CV

- Mg může být snadno dodáno do vody jako fosforečnan hořečnatý.

- Dr. Dave McCarron  z University of Oregon, uvedl, že je možné spoléhat se na získávání minerálů z potravy a nevěří, že bude obsah minerálů ve vodě efektivní. Cítí, že je potřebné sdělovat lidem, že zdroj minerálů spočívá v potravě. Minerály v pitné vodě mohou poskytovat některým lidem falešný pocit bezpečí v otázce adekvátního příjmu minerálů.

- Je třeba mít na mysli, že je největší prioritou při úpravě vody odstraňování toxinů a kontaminantů.

- Účinné studie vlivu přítomnosti minerálů a nedostatku minerálů v pitné vodě na zdraví budou trvat léta (cca několik desítek let) a budou finančně nákladné.

Dodatečná analýza

Obecně se dá říci, že na sympoziu byly prezentovány tři různé názory a postoje k otázce vápníku a hořčíku v pitné vodě. První skupina byla pro přidávání Ca a Mg do pitné vody, druhá doporučila více výzkumu a třetí byla proti přidávání těchto prvků do pitné vody.

Přestože epidemiologické studie byly v základě zamítnuté v otázce inverzního vztahu tvrdosti vody a úmrtností na CVD, protože je oslabují spolučinitelé a činí je statisticky nevýznamnými, fyziologické a laboratorní studie vlivu nízkých hodnot Mg a Ca plus oblasti ve světě, kde většina populace zjevně nedosahuje RDA nebo AI, mohou mít vliv na doporučení přidávání Ca a Mg do pitné vody. Dr. Hunter a Dr. Calderon, kteří zdůrazňovali slabost ekologicko epidemiologických studií jsou názoru na  doporučení přidání Mg do pitné vody. Ca je v současné době přidáváno do vody v Holandsku a Izraeli pro stabilitu vody v potrubí a ze zdravotních důvodů. Průmyslově vyrobené jídlo nemá koncentraci živin potřebnou pro zachování dobrého zdraví. Průměrných příjem Ca u dospělé osoby v USA leží pod hodnotami RDA.

Pokud by NSF, WQA, Joe Cotruvo, odpovídající akademici a konzultanti z celého světa i s úpravci vody zajišťující úpravu vody ( nejen domácí úpravy vody, ale také celých měst ) měli být přesvědčeni ke konzultacím s WHO s ohledem na náklady a důležitost zdůraznění vlivu stravy, mohlo by dojít k určité změně postoje významu Ca a Mg v pitné vodě. S WHO však musí mluvit zástupci všech kontinentů a jejich států, protože USA se neřídí směrnicemi WHO pro pitnou vodu.

14. 5. 2006, USA

Lee T. Rozelle, Ph.D.

Přednášenící:

Dr. Suzanne Harris, International Life Sciences Institute (ILSI)

p. Robert Ferguson, NSF International

Dr. Jamie Bartram, World Health Organization (WHO)

   Dr. Mirta Roses Periago, gen. řed., Pan American Health Organization

Dr. Joseph Cotruvo, Joseph Cotruvo & Associates, USA

Dr. Stephanie Atkinson, Dr. Rebecca Costello

Dr. Mamoru Nishimuta, Incorporated Administrative Agency of Health and Nutrition, Japonsko

Dr. Joyce Donohue, US Environmental Protection Agency, USA

Dr. Choon Nam Ong

Dr. Ann Grandjean, The Center for Human Nutrition a Dr. Robert Heaney, Creighton University, USA

Dr. Caroline van den Hooven a Dr. Jeanne de Vries, Wageningen University a pí. Margreet ons,KIWA WaterResearch, Nizozemsko

Dr. Jonathan C. Allen, North Carolina State University, USA

Dr. William Weglicki

Dr. Rhian Touyz, Ottawa Health Research Institute, Kanada

Dr. Ronald Elin, University of Louisville, USA

Dr. Earl Ford,Centers for Disease Control and Prevention, USA                                   

Dr. Gerald Combs

Dr. Constance Weaver, Purdue University, USA

Dr. Forrest Nielsen, USDA Grand Forks Human Nutrition Research Center, USA

Dr. Nickolas G. Zimmermann,University of Maryland, USA

Dr. Jeri Nieves, Columbia University, USA

Dr. Toshiyuki Sado a Dr. Hajime Morikawa, Nara Medical University, Japonsko

Dr. Terez Shea-Donohue, University of Maryland, USA

Dr. Mieko Kimura, Takeda Research Institute of Life Science and Preventive Medicine, Japonsko

Dr. Rebecca Calderon, p. Gunther Craun, Dr. Silvano Monarca,

Dr. Francesco Donato

Dr. Paul Hunter

Dr. Martha Sinclair, Monash University, Austrálie

Dr. František Kožíšek, Státní zdravotnický ústav, Česká republika

Dr. Chun-Yuh Yang, Kaohsiung Medical University, Taiwan

Dr. Richard Morris, University College London, Velká Británie

Dr. Ragnar Rylander, Professor emeritus, Gothenburg University, Švédsko

Dr. Shailendra Vajpeyee

John Fawell, John Fawell Associates, Velká Británie

Dr. Avner Adin, Hebrew University of Jerusalem, Izrael

Joseph Harrison, Water Quality Association, USA

Dr. Margreet Mons, KIWA Water Research, Nizozemsko

Josep Molas Pages, Coca-Cola Company Iberian Division, Španělsko

Dr. Jan Peter van der Hoek, Amsterdam Water Supply, Nizozemsko

Dr. Maarten Nederlof, Vitens, Nizozemsko

Dr. Regu P. Regunathan